Texty k rozjímání v týdnu od 31.1.2022

„Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.“

Motto týdne
  • PONDĚLÍ 31. 01. památka sv. Jan Bosco, kněze a vychovatele
    2 Sam 15,13-14.30; 16,5-13a; Žl 3, 2-3.4-5.6-8b Komentář: Mk 5,1-20
    Uzdravením dává Ježíš úkol: jdi a vypravuj! Také mě Pán uzdravuje – a i mě posílá od sebe s podobným úkolem.
  • ÚTERÝ 01. 02. sv. Jindřicha Morse, kněze a mučedníka
    2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30–19,4; Žl 86,1-2.3-4.5-6 Komentář: Mk 5,21-43
    Ježíšovy mocné činy se projevují i dnes, právě v církvi. Nejsou možná na první pohled patrné. Musím zbystřit svůj duchovní zrak!
  • STŘEDA 02. 02. svátek Uvedení Páně do chrámu – lidově „Hromice“
    Mal 3,1-4; Žl 24,7.8.9.10; Žid 2,14-18 Komentář: Lk 2,22-40
    Simeon a prorokyně Anna se dočkali. Kéž z mé tváře – ale i z tváře církve – vyzařuje radost ze setkání s Pánem.
  • ČTVRTEK 03. 02. sv. Blažeje, biskupa a mučedníka
    1 Král 2,1-4.10-12; Žl 1Kron 29,10bc.11abc.11d-12a.12bcd Komentář: Mk 6,7-13
    Nevysílá Ježíš apoštoly po dvou právě proto, aby dali důkaz, že se vzájemně snesou?
  • PÁTEK 04. 02. sv. Jany z Valois, královny a zakladatelky řádu
    Sir 47,2-13 ; Žl 18,31.47+50.51 Komentář: Mk 6,14-29
    Mocný Herodes měl před Janem strach. Jen tam, kde se církev – i já sám! – odvážně zhostí svého prorockého úkolu, získá respekt.
  • SOBOTA 05. 02. památka sv. Agáty, panny a mučednice
    1 Král 3,4-13; Ž 119,9.10.11.12.13.14 Komentář: Mk 6,30-34
    Po každé aktivitě je krásné vyhledat opuštěné místo. Nebojme se i my zklidnit a vydat se na odpočinek s Ježíšem.

5. neděle v mezidobí – cyklus C, 6. 2. 2022

Někdy se odehrávají v našich životech chvíle, kdy se tají dech. Některé napovídají, že byl při díle Bůh. Jak s těmito okamžiky života nakládáme? Mají pro nás nějaký dlouhodobý význam? Pracujeme s pojmem „svědectví“, svědectví víry, svědectví našeho života. Prosme Boha, aby promlouval do našich životů, abychom směli zakoušet takové události a sami také mohli svědčit o Božím díle.

1. čtení

Jsme v roce 740 př. Kr. v Judsku. Sílí politické ohrožení Asýrií. Text popisuje povolání proroka. Jde o jedno z výsostných míst Písma vystihujících Boží vznešenost. Před námi stojí Bůh Sabaoth – Bůh zástupů (šiků). Tento text citujeme každou mši svatou ve zpěvu Svatý, svatý.

Iz 6,1-2a.3-8

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

Žalm 138

Opěvovat Boží slávu není jen otázka umělců či mnichů. To je úkol každého, kdo Boha přijal do svého života. Připojme se tedy k žalmistovi a zpívejme Bohu chválu za jeho vznešenost, ale i za to, co koná v našem životě.

Odpověď: Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.

Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu.

Budou tě oslavovat, Hospodine, – všichni králové země, – až uslyší slova tvých úst. – Budou opěvovat Hospodinovy cesty: – „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“

Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. čtení

V minulých nedělích jsme četli z 12. kapitoly 1. listu Korintským o charismatech. V 15. kapitole této knihy svatý Pavel odpovídá na otázku po vzkříšení. Předchází tomu shrnutí základního poselství evangelia (kérygma), které svatý Pavel vyučoval a ke kterému patří i víra ve vzkříšení.

1 Kor 15,1-11

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili!

Evangelium

Lukášovo evangelium první dvě kapitoly věnuje okolnostem narození Ježíše, třetí kapitola se dotýká veřejného vystoupení Jana Křtitele, čtvrtá mluví o Ježíšově prvním vystoupení doma v Nazaretě. Nyní se události odehrávají v blízkém Kafarnau, které leží na břehu Galilejského moře. Následovat Ježíše může i obyčejný a hříšný člověk.

Lk 5,1-11

Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

K zamyšlení

Znovu otevíráme téma Božího povolání, tedy chvíle, kdy konkrétně nás Bůh pozval nebo zve, abychom se podíleli na jeho díle. Každý specifickým způsobem. V evangeliu Šimon zažil nečekanou událost a díky ní pochopil, že je Bohem povolán k zapojení se do misie. Mnozí z nás zakusili podobné události. Ale často se nám stává, že je necháme ležet ladem, snažíme se vše zracionalizovat, nebrat vážně. Neměli bychom se vrátit k těmto okamžikům života, připomínat si je a ptát se, co tím Bůh zamýšlí a kam nás pozval?

Znovu si připomeňme, jak se má chovat dobrý vychovatel i tři jeho zásady: rozum, náboženství a laskavost. Stanovme si, jak je budeme uplatňovat u těch, kteří jsou nám svěřeni. ( svatý Jan Bosco )